Na vrcholu Hory ozvěn potkal Stínového krále. Ten se mu vysmál: „Proč se namáháš, malý kluku? Lidé už na velké sny nevěří. Chtějí jen klid a tmu.“

Vznikl závoj tak jemný, že nebyl skoro vidět, ale když se ho člověk dotkl, ucítil vůni čerstvého deště a slyšel smích, který neznal konce. Morpheus vyšel na střechu a nechal závoj rozplynout v nočním vánku. Probuzení

Když konečně shromáždil všechny přísady, vrátil se do svého kouta v antikvariátu. Celou noc pracoval. Jeho prsty kmitaly jako blesky. Splétal měsíční nit se zlatým prachem a nakonec přidal kapku rosy.

Druhý den ráno se lidé ve městě probouzeli jinak. Paní Nováková z pekárny si prozpěvovala, i když jí připálily rohlíky. Starý pan švec, který byl roky mrzutý, poprvé zamával dětem z okna.

S malým batohem a lucernou, ve které mu svítila ochočená bludička, se vydal na cestu. Prošel Skleněným lesem, kde stromy cinkaly jako tisíce zvonků, a přeplul Moře zapomenutých vzpomínek na loďce z papírového draka. Setkání se Stínovým králem